Témata týdne

Můj (ne)ohraný manuál pro život

24. června 2016 v 14:30
Ahoj, už jsem dlouho nenapsala žádný článek na Téma týdne. Není to, že by se mi nechtělo, jen se mi prostě v poslední době žádné téma moc nezamlouvalo. Ukážu vám tu tedy pár mých pravidel, podle kterých se snažím řídit. Sice se mi to ne vždycky povede, ale podlě mě by se takhle život měl žít.
1. NELHAT
Chtěla bych začít tímto pravidlem. Nejen, že je pro mě asi nejpodstatnější, ale i se ho asi nejvíce snažím dodržovat. Neříkám, že jsem nikdy nikomu nelhala, že mu to sluší, nebo že se mi nikdo nelíbí, ale to jsou jen takové maličkosti. Nejvíce ze všeho mě ale štve, když někdo lže kvůli prkotinám. Přitom kdyby řekl pravdu, nic by se nestalo. Jednou (asi před rokem) se mi stala taková věc - měly jsme jít s kamarádkou ven a jí se prostě a jednoduše nechtělo. Ten pocit znám moc dobře. No a ona si vymyslela, že byla doma a najednou se do jejich bytu vloupali zloději a hrozili jí nožem, a že je prej teď v nemocnici. Pak jsem ale zjistila, že to není pravda a ona se i později přiznala. Sakra, to je tak těžký říct: "Promiň, dneska se necítím moc dobřem neodložíme to na jindy?"!?

Graffiti- Vandalství nebo opravdový koníček?!

8. dubna 2016 v 16:15
Ulice jsou plné graffiti, ale většina lidí kolem nich jen bez povšimnutí projde, protože o tom nic neví, tudíž je to nezajímá a vlastně je ani nechtějí vidět. Když už si ale nějakého výrazného graffiti všimnou, prohlásí ho za vandalství a jdou dál... Ještě nedávno jsem patřila k nim. Nic jsem o graffiti nevěděla, nezajímalo mě a myslela jsem, že to kreslí jenom nějací bezohlední asociálové, kteří vše jen ničí a nic z nich nebude. Jednou mi ale napsal jeden kluk, o kterém jsem si myslela, že je to jen nějaký nezajímavý šprt, ale začali jsme si pořád psát víc a víc a dozvěděla jsem se, že dělá graffiti. Řekla jsem si 'hmm' a bavila jsem se s ním dál. Jenže postupem času mi o graffiti začal říkat pořád víc a víc a mě to začalo zajímat, troufám si říct, že teď toho o graffiti vím docela hodně. Ten kluk má sice špatný známky, sešity pokreslený, rodiče jsou naštvaní, že kreslí, vyhazují jeho obrázky a nutí ho, aby se učil, hrozí mu, že se kvůli graffiti rozejde se svou holkou, ale on pořád dělá to, co ho baví! A tak se z toho 'šprta', jak jsem si myslela, stal člověk, který si jde za svým snem i přes všechny překážky. Když chtěl jít poprvé spejovat na zeď (legál), připravoval a těšil se na to hodně dlouho a v tu dobu nemyslel na nic jinýho. Graffiti se nikdy nevzdá, protože je to celý jeho život. Moc jsem ho za to obdivovala a pořád obdivuju, a i když se už nebavíme (čehož lituju), pořád mu v tom budu alespoň v duchu fandit! Sice už 'netaguje', ale kreslí jen na papír a na zdi, ale myslím, že on se toho jen tak nevzdá! A já od té doby, vždycky když jdu po ulici a vidím graffiti, vzpomenu si na něj a cítím k tomu něco jako úctu, protože se na to někdo dlouho připravoval a záleží mu na tom.
Tenhle článek je pro mě zatím asi nejvíc emocionální ze všech mých článků, protože jsem s tím klukem hodně zažila a už jsou to jen vzpomínky... Poslouchám při tom písničky, které jsme spolu poslouchali a jak tak nad tím přemýšlím, chtěla bych naše kamarádství vrátit. Zamyslete se nad graffiti, protože to musíte zažít, a pak budete vědět, co to vůbec je!

Graffiti, Nástěnná Malba, Rozprašovací, Umění, Hauswand

Sobectví aneb slepota v nás všech...

29. března 2016 v 17:52
Slepost nemůže být jen fyzická, ale i psychická. Lidé jsou v dnešní době zaslepeni svou sobeckostí, že ani nevidí, co cítí druzí. Všichni jsou alespoň z části sobci. Je to asi krutý takhle to říct, ale mám pravdu. Kamarádi jsou sobci, protože se s vámi baví, aby nebyli opuštění. Máma s tátou se o vás starají kvůli pocitu, že jsou dobří rodiče. Lékaři vyšetřují kvůli své dobré pověsti a penězům, aby se mohli starat o rodinu a cítili se dobře. Vlastně všichni svou práci dělají kvůli rodině, nebo kvůli sobě, aby se jim dobře žilo. A to už jsme zase zpět u pocitu 'dobrých rodičů'. V takovýchto případech ani není sobectví špatné, ale zdá se mi, že někteří lidé už to přehání. Neříkám, že já sobec nejsem, proč asi píšu blog? Jednak kvůli lidem, ale jednak kvůli sobě. Místo abych tohle řekla kamarádům, napíšu to sem, až sem svět dospěl... Protože kdybych to řekla jim, už by se kasali, že oni sobci nejsou a podobné řeči. Své kamarády mám ráda, ale dneska jsem zjistila, že i oni maj v sobě velký kus sobectví... Tak třeba dneska... Říkala jsem kamarádce o tom, co se stalo mému psovi a ona bez jediného znaku lítosti odpověděla: "Aha, tak to je mi líto." Hned ale povídala o něčem jiným a bylo vidět, že smrt mého psa je jí úlně jedno. V poslední době zjišťuju, jak jsou všichni zaslepeni sami sebou a na nikoho jiného neberou ohledy. Když mi dnes bylo špatně, nikdo se mnou nechtěl jít na záchod, až jsem šla sama a potkala jsem tam jednu kamarádku, která na mě aspoň počkala... Ostatní se na mě vykašlali jen proto, že se když někam chtějí jít, hned vyběhnu za nima a jdeme spolu. Zajímalo by mě jak by to vypadalo, kdybych byla v nemocnici, kolik lidí by za mnou přišlo... A kolik lidí by si vymyslelo výmluvy typu 'Musím se učit. Mám trénink. Máma mi dala zaracha.' Nechci teď ze sebe dělat zoufalce a ze svých kamarádů blbce, jinak jsou super a mám je fakt ráda! Ale všichni bychom se měli zamyslet nad tím, jak na sobě sobeckost nedávat tolik znát, i když je to těžké.
Původně jsem měla k tomuto tématu týdne vymyšlený jiný plán, ale dnešek mě donutil, napsat téma týdne o tomto...Snad jste si z tohohle článku něco vzali a doufám, že to aspoň trochu odpovídá tématu týdne :).

Pomoc rodiny je jako světlo v temnotě

26. března 2016 v 19:48
Už jste někdy byli na konci všech svých sil a nevěděli jste, co dál? Špatné známky ve škole, ztratíte mobil, smůla se vám lepí na paty? Jste ve stresu, pohádáte se se svými nejlepšími přáteli tak, že je ztratíte? Nezapomeňte na to, že máte rodinu! Můžete přijít, svěřit se, oni vám poradí a pomůžou, řeknou co dál a najednou se v té tmě objeví světlo, které vytvoří vaše rodina. Doučí vás, co vám nejde, radši vám dají svůj vlastní telefon, než abyste byli nešťastní a poradí, jak se udobřit s přáteli. Tím z vás spadne negativní energie a ani jim nepoděkujete. Všichni berou jako samozřejmost to, že rodina se vždy o všechno postará a zajistí. Většina lidí si toho vůbec neváží a nemyslí na to, že někdo ani rodinu nemá. Proto jsem došla k závěru, že většina lidí ani neví, co má...
Vím, že tohle téma týdne bylo 'Temnota ve světle', ale já jsem z toho udělala spíš 'Světlo v temnotě'...
 
 

Reklama
Design by: Růžová růže 7.5.2016