Témata týdne

Můj (ne)ohraný manuál pro život

24. června 2016 v 14:30
Ahoj, už jsem dlouho nenapsala žádný článek na Téma týdne. Není to, že by se mi nechtělo, jen se mi prostě v poslední době žádné téma moc nezamlouvalo. Ukážu vám tu tedy pár mých pravidel, podle kterých se snažím řídit. Sice se mi to ne vždycky povede, ale podlě mě by se takhle život měl žít.
1. NELHAT
Chtěla bych začít tímto pravidlem. Nejen, že je pro mě asi nejpodstatnější, ale i se ho asi nejvíce snažím dodržovat. Neříkám, že jsem nikdy nikomu nelhala, že mu to sluší, nebo že se mi nikdo nelíbí, ale to jsou jen takové maličkosti. Nejvíce ze všeho mě ale štve, když někdo lže kvůli prkotinám. Přitom kdyby řekl pravdu, nic by se nestalo. Jednou (asi před rokem) se mi stala taková věc - měly jsme jít s kamarádkou ven a jí se prostě a jednoduše nechtělo. Ten pocit znám moc dobře. No a ona si vymyslela, že byla doma a najednou se do jejich bytu vloupali zloději a hrozili jí nožem, a že je prej teď v nemocnici. Pak jsem ale zjistila, že to není pravda a ona se i později přiznala. Sakra, to je tak těžký říct: "Promiň, dneska se necítím moc dobřem neodložíme to na jindy?"!?

Graffiti- Vandalství nebo opravdový koníček?!

8. dubna 2016 v 16:15
Ulice jsou plné graffiti, ale většina lidí kolem nich jen bez povšimnutí projde, protože o tom nic neví, tudíž je to nezajímá a vlastně je ani nechtějí vidět. Když už si ale nějakého výrazného graffiti všimnou, prohlásí ho za vandalství a jdou dál... Ještě nedávno jsem patřila k nim. Nic jsem o graffiti nevěděla, nezajímalo mě a myslela jsem, že to kreslí jenom nějací bezohlední asociálové, kteří vše jen ničí a nic z nich nebude. Jednou mi ale napsal jeden kluk, o kterém jsem si myslela, že je to jen nějaký nezajímavý šprt, ale začali jsme si pořád psát víc a víc a dozvěděla jsem se, že dělá graffiti. Řekla jsem si 'hmm' a bavila jsem se s ním dál. Jenže postupem času mi o graffiti začal říkat pořád víc a víc a mě to začalo zajímat, troufám si říct, že teď toho o graffiti vím docela hodně. Ten kluk má sice špatný známky, sešity pokreslený, rodiče jsou naštvaní, že kreslí, vyhazují jeho obrázky a nutí ho, aby se učil, hrozí mu, že se kvůli graffiti rozejde se svou holkou, ale on pořád dělá to, co ho baví! A tak se z toho 'šprta', jak jsem si myslela, stal člověk, který si jde za svým snem i přes všechny překážky. Když chtěl jít poprvé spejovat na zeď (legál), připravoval a těšil se na to hodně dlouho a v tu dobu nemyslel na nic jinýho. Graffiti se nikdy nevzdá, protože je to celý jeho život. Moc jsem ho za to obdivovala a pořád obdivuju, a i když se už nebavíme (čehož lituju), pořád mu v tom budu alespoň v duchu fandit! Sice už 'netaguje', ale kreslí jen na papír a na zdi, ale myslím, že on se toho jen tak nevzdá! A já od té doby, vždycky když jdu po ulici a vidím graffiti, vzpomenu si na něj a cítím k tomu něco jako úctu, protože se na to někdo dlouho připravoval a záleží mu na tom.
Tenhle článek je pro mě zatím asi nejvíc emocionální ze všech mých článků, protože jsem s tím klukem hodně zažila a už jsou to jen vzpomínky... Zamyslete se nad graffiti, protože to musíte zažít, a pak budete vědět, co to vůbec je!


 
 

Reklama
Design by: Růžová růže 7.5.2016